Mike Hackman ::: 22. srpna 1948 plula zhruba na průsečíku, západně od jižní Bretaně a jižně od nejjižnějšího cípu Grónska, nákladní loď American Scientist a jejího kapitána napadlo, na tomto místě změřit hloubku. Nikdo dodnes neví proč to udělal. A čekalo je překvapení. Místo očekávané tří a půl tisícimetrové hlubiny sonar ukázal pouhých 36 metrů. Loď dvakrát obeplula místo a zjistila, že se tu skutečně nachází dosud neznámá vyvýšenina mořského dna o poloměru asi 28 mil, s hloubkou mezi 26 a 63 metry. Co se skrývá pod hladinou?
Abychom tomu přišlo na kloub, podívejme se do historie a na staré mapy. V těchto místech (tedy zhruba v těchto místech) se na starých mapách objevuje ostrov. Poprvé na mapě bratří Piziganiů v roce 1367 a naposledy na mapě Randa McNallyho v roce 1906. Na mapách měnil své jméno dost často - nejprve to byl Brazir, pak Mam nebo Man, Bentusla či Asmaidas a nakonec Mayda.
Všichni středověcí i novověcí kartografové umisťovali tento ostrov západně od jižní Bretaně, jihozápadně od Irska a na jih od Islandu. Pokaždé má stejný tvar půlměsíce a nebo kruhu s výrazným výřezem k severu.
Od roku 1553 se tento ostrov na mapách objevuje již s názvem Mayda, který mu zůstal až do doby, než se zjistilo, že na tomto místě je široko daleko jen vodní hladina. Zdá se, že ostrov patřil k výmyslů kartografů a jen ze zvyku se přenášel z mapy na mapu a proto má pořád stejný tvar i zhruba místo.
Jenže měření American Scientist zopakovala o dva dny později další nákladní loď, Southland. Její měření potvrdilo měření. Navíc naměřila v severní části vyvýšeniny asi o sto metrů hlubší vyzubení, které by bylo zálivem, kdyby onen kus země vyčníval nad hladinu. A když se podíváte na podmořskou mapu Atlantiku, táhne se v těchto místech Atlantský hřbet.
Jak to to mohlo být
Zdá se tedy, že ostrov skutečně existoval a zatím, nám neznámým způsobem klesl pod hladinu. Jenže zatím není známo, jestli někdo vůbec nějaký výzkum v dané oblasti prováděl, aby potvrdil takové závěry. Obecně se však tvrdí, že v této oblasti nedochází k žádným zjevným posunům zemské kůry a Atlantský hřbet se má víceméně za stabilní.
Jenže je taky je možné, že ostrov nemusel existovat, když vezmeme v úvahu, jaké možnosti měli staří kartografové i kapitáni tehdejších karak nebo karavel a jakým způsobem se mnohdy mapy přepisovaly. Vzdyť takových ostrovů bylo v severním Atlantiku víc. Například známější Frisland nebo Estotiland.
Ale mohlo taky jít o skutečně zaznamenaný ostrov, který uviděl nějaký zbloudilý kapitán a zaznačil ho do mapy, aniž si uvědomil, že mohlo jít o vyjímečně velký ledovec, jak zřejmě tomu bylo u jiných „ztracených“ ostrovů, převážně na jižní polokouli.
Ty píído
(kriinka, 5. 7. 2007 1:05)