O hororu
O hororu
Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nesilnějším druhem strachu je strach z neznáma. O těchto faktech může zapochybovat jen málokterý psycholog, a jejich nesporná pravda musí být navěky důkazem o opravdovosti a vážnosti nadpřirozeného hrůzostrašného příběhu jakožto literárního druhu. Dopad strašidelné literatury je celkově omezený, neboť vyžaduje od čtenáře určitý stupeň představivosti a schopnosti vzdálit se od všedního světa. Relativně málo lidí není poutáno zakletím každodenní rutiny, aby mohlo odpovědět na zaklepání odkudsi z venčí.
Nejistota a nebezpečí jsou vždy v úzké spojitosti. Každý neznámý svět se tak stává světem nebezpečí a ďábelských možností. Když se k tomuto pocitu strachu a démonična přidá nevyhnutelná fascinace zvědavostí a údivem, vznikne tak nerozlučitelná směs pronikavých emocí a provokující imaginace, jejíž vitalita bude trvat tak dlouho jako lidstvo samo. Děti se vždy budou bát tmy a lidé s myslí citlivou na tento dědičný impuls se budou vždy chvět strachem při pomyšlení na skryté a bezedné světy podivného života, který může pulsovat v propastech mezi hvězdami nebo se v skrytu krčit na naší planetě v bezbožných prostorech, jež mohou zahlédnout jen mrtví nebo šílení.
Zdroj: lidkaslunce
