Stránečky o všem, pro všechny

     Když upadneme do hluboké deprese, kdy další pokračování v tom na co se daná deprese váže nemá viditelný smysl, ať už se jedná např. o náš partnerský vztah nebo samotný život je to jak už jsem napsal pouze jedna strana mince a celek v tu chvíli nejsme schopni vidět, protože naše mysl je zaplněna určitým na první pohled naprosto neměnným pravidlem, které tu dosud nebylo a popírá vše, co v mysli bylo před tím… Když ale postupem času prožíváme další a další situace, relativně nesouvisející s tou, která dala vzniknout stavu ve kterém se právě nacházíme, začnou na povrch vycházet nové a nové skutečnosti, které postupně mění náš náhled na celou věc a dávají tomu, v co jsme už na první pohled definitivně přestali věřit, že by nám ještě někdy v budoucnu mohlo něco dát, nový smysl… Zase žijeme…

     Tento proces represe naší nálady jde urychlit. Emoce nelze potlačovat, to by vedlo k duševní poruše, ale lze urychlit jejich odplynutí. Je jen třeba použít opačný postup, než díky kterému vznikly. Co se tedy vlastně stalo, že došlo k depresi? Našli jsme v tom na co jsme v danou chvíli mysleli něco negativního a teď, abychom se toho mohli co nejrychleji zbavit, v tom musíme najít zase něco pozitivního, co bude současně natolik silné, že to změní náš pohled na celou věc... Pravda není špatná ani dobrá. Není nic zlého ani dobrého a pravda je někde uprostřed. Dobro a zlo jsou neoddělitelné součásti celku a pokud vidíme jen jedno, je jasné, že nám celek unikl. Člověk se v těchto stavech neustále zmítá a střídají se v téměř pravidelných intervalech. Chvíli nahoře a chvíli dole, ale uprostřed a vyrovnaný není nikdo… Proč asi?

     Jestliže chceme prožívat něco dobrého, musíme počítat s tím, že přijde něco zlého. Uvolňujeme se, protože bez uvolnění bychom nemohli nic prožít a stáváme se zranitelnějšími, než jsme byli před tím, když nás okolnosti nutily nepoddávat se svým emocím... tedy v krizových situacích. Jsme proto nepřipravení a zaskočí nás a dotlačí na dno i maličkost, kterou bychom dříve s přehledem zvládli. Člověk je naivní a chce a potřebuje věřit v dobro i když byl už nesčetněkrát zklamaný, ale zlo je tu pořád, jen jej chvílemi nevidíme. Ve skutečnosti nechceme vidět. Ale v podstatě je úplně jedno, co se nám stane, jde jen o to, jak to přijmeme. Snažíme se za každou cenu změnit něco, co změnit nelze a z toho vzniká deprese, do níž se tedy nakonec dostáváme my sami a nikdo jiný. Jestliže nás potká něco, co v danou chvíli nemůžeme nijak změnit, je jistě zbytečné se tím zabývat, protože k čemu se trápit? A nejen, že nic nezměníme, ještě si bereme sílu pro okamžik, kdy to změnit budeme moct. A ten okamžik přijde, protože vždycky přišel a jestli jej někdo neproměnil, tak jen proto, že neměl sílu jej proměnit. A sílu neměl proto, že ji vyčerpal v době, kdy chtěl řešit neřešitelné.

     Zlo se porazí samo, když jej dokážeme použít proti němu samému ve vhodný okamžik, ale když se mu postavíme ve chvíli, kdy nemáme na to jej porazit, porazí ono nás. Když se nás myšlenky snaží zatlačit do propasti stačí jen počkat až zaútočí, ustoupit krok stranou, nechat je prolítnout kolem  a nakonec je pokud možno ještě srazit dolů, abychom měli jistotu, že v té propasti skončí ony. Život je boj…