Do literatury fantasy přibyl další přírůstek. Tentokrát se na Tolkienův odkaz pokouší navázat Američan Christopher Paolini (nar. 1983). Knihu Eragon začal psát v patnácti letech a v roce 2002 ji vydal v rodinném nakladatelství. Po reklamní kampani se kniha stala známou a o nové vydání projevilo zájem známé nakladatelství Random House. Podle druhého vydání vychází český překlad v nakladateltví Fragment.
Hrdinou knihy
Eragon - Odkaz Dračích jezdců (jde o první svazek ohlášené ságy) je Eragon, na počátku vyprávění patnáctiletý chlapec z venkovské obce Carvahall v zemi Alagaäsii. Náhodně se při lovu v Dračích horách stane svědkem střetu černokněžníka Durzy s elfy a nalezne dračí vejce, které bylo předmětem boje. Z vejce se vylíhne dračice Safira, která dokáže s Eragonem telepaticky komunikovat. Chlapec ji vychová a stane se Dračím jezdcem, což ho předurčuje k boji s představitelem zla – Galbatorixem. Ten se kdysi z úspěšného Dračího jezdce zvrhl v postrach, šířící hrůzu a nenávist po celé Alagaäsii. Galbatorixův
tým tvoří třináct Křivopřísežných dračích jezdců, takže před Eragonem stojí nadmíru velký úkol. Jeho spojenci jsou elfové a mnozí z lidí, nepřáteli černokněžník a zvířecká monstra urgalové. Do hry však vstupují ještě trpaslíci a odbojní Vardenové. A co víc, Eragon potká také kočkodlaka...
Výsledkem postupných redakčních úprav výchozího textu, který sepsal Paolini v pubertě, je vcelku čtivý popis Eragonových dobrodružství v imaginární fantastické zemi; vše připomíná Tolkienovy knihy a jejich deriváty. Nápadité je spojenectví chlapce a draka i vyjadřování jejich myšlenek v telepatických rozmluvách. Popisy prostředí, charakterů a situací jsou barvité, vystavěné epicky a směřující k událostem, kterých se čtenáři dočkají v dalších dílech. Téměř doslovné kopírování stylu
Tolkienových románů a z nich odvozených filmových příběhů je ale sporné. Nalezneme je v rozvržení postav a charakterů na dobré a špatné, především však v místopise a názvosloví; mladý spisovatel jen rozvíjí další variaci světa již vytvořeného kýmsi jiným. Problematická je též sázka na ryze epický tok vyprávění bez hlubšího imaginativního prostoru nevyslovených pocitů a nálad. S tím má Paolini zatím problémy, byť jeho vzor Tolkien právě toto zjevně ovládal.
Předností knihy je absence ilustrací. Prohlédnout si můžeme pouze portrét dračice Safiry na obálce, kresbu jejího oka a mapu území, kde se odehrává děj knihy. Fantazie tak může sama tvořit podobu příšer i hrdinů, především Eragona. Ač je vývoj Paoliniho díla obecně předvídatelný, autor dokáže vymýšlet originální situace, které bezpochyby zaujmou především milovníky žánru: setkají se s tím, co mají rádi a co očekávají. Některé dialogy jsou však psány neuměle, celkově je jich nadbytek a zjevují i to, co by měl čtenář objevit mezi řádky. Postupným pročišťováním vlastního textu (mluvilo mu do toho ostatně více lidí, jak uvádí v sympatickém doslovu) kniha naopak získala velmi hutný, zbytečně úsečný tok vyprávění. Rozvedení některých popisů v
oddechových kapitolách by děj zklidnilo a zvěrohodilo. Jednolitá masa vět a odstavců takto plyne bez podstatnějšího odlehčení humorem a naopak vyhrocení akcentů na patřičných místech.
Zatím je brzy na úsudek, zda se Paolini stane významným spisovatelem žánru fantasy, nebo zda jeho jméno a dílo zapadnou v zástupu epigonů. Vzhledem k jeho mládí je výsledek v podobě dobrodružného fantasy románu dobrý, měl by to však pro něho být, stejně jako pro Eragona, pouze počátek cesty. Během ní by mělo přijít stylistické a fabulační mistrovství. Dosáhne toho Paolini dříve, než nějaký jiný patnáctiletý spisovatel vydá nové nadějné dílo žánru fantasy?
Eragon
(Aslan=s.t.a.t.i.c.k., 6. 2. 2007 9:35)