Dvacet let po Černobylu atom ožívá
Ve světě se loni stavělo 24 jaderných bloků, dalších 41 se připravuje * Evropa o elektřině z jádra mluví, zatím však váhá
Praha - Slovo Černobyl dodnes vyvolává hrůzu.
Havárie ukrajinské jaderné elektrárny, která se stala 26. dubna 1986, přinesla smrt tisícům lidí především na Ukrajině, v sousedním Bělorusku a v Rusku. Jaderná elektřina je od té doby tabu v řadě států. Po dvaceti letech od této katastrofy je v plném proudu diskuse, zda se bez jádra může Evropa obejít.
Následky Černobylu jsou a ještě budou hrozivé.
Počet prokázaných úmrtí v souvislosti s havárií je zatím 59. Z toho je padesát pracovníků, kteří likvidovali havárii, a devět dětí z okolí elektrárny, jež podlehly rakovině štítné žlázy. Dalších více než 3900 lidí podle expertních odhadů podlehlo nebo může do budoucna podlehnout rakovině z ozáření.
Za černobylské oběti, které byly nějakým způsobem havárií dotčeny, se však podle čerstvé studie Mezinárodní agentury pro atomovou energii považuje na sedm milionů lidí. Agentura odhadla, že Ukrajina, Bělorusko a Rusko musely doposud v důsledku havárie utratit stovky miliard dolarů alespoň na částečné zahlazení přímých následků, stavbu nových bytů pro vysídlené obyvatele a podpory pro postižené.
Jaderná katastrofa také zastavila rozvoj atomové energetiky. Veřejné mínění se k ní otočilo zády a požadavky na bezpečnost šroubují ceny staveb do ekonomicky nedosažitelných výšin.
V posledním roce však řada expertů i politiků začala mluvit o jaderné renesanci. Důvodem je paradoxně opět strach. Strach z klimatických změn způsobených emisemi při spalování uhlí či obavy z rostoucích cen ropy a plynu v loňském roce. "Renesance jaderné energie je předzvěstí budoucího zásadního rozhodnutí," říká vědecký pracovník Steve Thomas z britské University of Greenwich, který se v Praze účastnil konference o ekonomice jaderných elektráren.
Řadě elektráren postavených po ropné krizi v sedmdesátých letech minulého století také končí životnost. Vlády a energetické firmy právě teď hledají cestu, čím se bude svítit a topit za deset dvacet let.
Řada zemí včetně Česka vážně zvažuje rozšiřování současných nebo stavbu úplně nových atomových elektráren. Zásoby uhlí se v českém případě tenčí, ropa a plyn se dovážejí z Ruska, a tak se jako řešení nabízí právě atom.
Proti jádru podle Thomase jednoznačně mluví jednak vysoké náklady na pořízení atomových zdrojů, jednak obavy o bezpečnost lidí.
Pokračování na str. B4
Po Černobylu atom zase ožívá
Nejvíce jaderných elektráren přibývá v Japonsku, Indii a Číně * O atomu přemýšlí i ČEZ
Pokračování ze str. B1
Jaderné reaktory podle Thomase příliš neovlivní celkové hodnoty skleníkových plynů, které podle řady názorů přispívají k oteplování planety. "Ani nemohou trvale utlumit ceny energií. Místo toho budou dále zvyšovat rizika katastrof a terorismu," říká.
Nový atom v Česku?
Do poloviny letošního roku se má energetický obr ČEZ definitivně rozhodnout, zda část dosluhujících uhelných elektráren nahradí dalším zdrojem z jádra. "Analýzy nejsou hotové, ale všude v Evropě vychází, že je rozumné stavět jaderné zdroje. Všechno nasvědčuje tomu, že to i u nás bude ekonomické," říká Martin Roman, šéf ČEZ, který provozuje jaderný Temelín a Dukovany.
Podle Ladislava Kříže, mluvčího ČEZ, hovoří ve prospěch atomu tři faktory: energetická nezávislost Evropy na dovozu, nulová produkce skleníkových plynů a blížící se nedostatek proudu.
Odpůrci naopak poukazují na prohlášení ze začátku devadesátých let. "Hrozili, že budeme svítit svíčkami, když nebude Temelín. A realita je taková, že dneska vlastně celou jeho produkci vyvážíme. Takže teď bychom se dokázali obejít nejen bez Temelína, ale i bez části Dukovan," upozorňuje Dana Kuchtová ze sdružení Jihočeské matky. Sama je nyní lídrem Strany zelených v jižních Čechách pro červnové volby.
Zelení, jejichž účast v parlamentu je nyní pravděpodobná, jadernou energii odmítají a navrhují jít především cestou úspor či podpory obnovitelných zdrojů.
Smířlivěji než dříve se však k jádru staví i řada států Evropské unie.
Motorem je obava z rostoucí závislosti Evropy na dodávkách ropy a plynu z Ruska a zemí Blízkého východu, která by mohla v příštích letech dosáhnout až 80 procent. Významný je i fakt, že jaderné zdroje nespalují uhlí, a firmy si tudíž na ně nemusí kupovat emisní povolenky.
Podobné je to i ve Spojených státech amerických, kde je nyní v provozu vůbec nejvíc reaktorů na světě, celkem 104 ze 443. Prezident GeorgeW. Bush také nedávno vyhlásil novou energetickou politiku, v níž se počítá s obnovou starých reaktorů a vývojem a výstavbou nových. Jeden reaktor se ve Spojených státech už staví, dalších 13 má být hotových do roku 2020.
Indie a Čína rychle stavějí
Pro jádro se v USA v poslední době vyslovují i jeho někdejší odpůrci či ekologové, a to především kvůli potřebě omezit skleníkové plyny. "Jestliže máme udržet civilizaci, tak tady není rozumnější alternativa než jaderná energie," prohlásil nedávno James Lovelock, významný ekolog a autor teorie Gaia, označující Zemi jako superorganismus ohrožený vysokou spotřebou energií.
Ovzestupu jaderné energie v blízké budoucnosti je přesvědčena i Česká nukleární společnost. "Výhledově se počítá s rozšířením jaderných zařízení o dalších 113 nových reaktorů. Největší podporu má výstavba nových elektráren v Asii," říká prezident společnosti Václav Hanus. V současné době se jich podle něj staví po světě 24 a připravuje se budování dalších 41 bloků.
Rekordmanem ve výstavbě atomových elektráren je v současné době Japonsko, které rozhodlo o výstavbě 12 bloků.
Dalšími megalomany jsou Indie a Čína. Ta si doposud osmdesát procent výroby elektřiny opatřuje spalováním uhlí, jen zlomek pochází z atomových zdrojů. Nyní má rozestavěné dva reaktory, naplánována je stavba dalších devíti a výhledově se uvažuje ještě o devatenácti.
Zřejmě nejkontroverznější program má v současné době Írán, kde se jeden reaktor staví, dva jsou naplánované a o dalších třech se uvažuje. Rozestavěný reaktor, na němž se původně měla podílet i česká firma ZVVZ Milevsko dodávkou vzduchotechnického zařízení, vyvolává silné obavy především ve Spojených státech. Důvodem jsou podezření, že bude Írán elektrárnu využívat k výrobě jaderného materiálu pro výrobu zbraní.
Milevské společnosti také byla z bezpečnostních důvodu účast na projektu zakázána speciálním zákonem před sedmi lety.
Rozvoj jádra v Evropě je však přece jen opatrný. Řada zemí sice upustila od striktního odmítání atomu, zároveň ale ani závazně nerozhodla o tom, že atomové elektrárny skutečně postaví.
"Jediný reaktor, který se v současné době staví v Evropské unii, je finský Oikiluoto," upozorňuje Jindřich Polanecký z Hnutí Duha.
Příliš drahé elektrárny
Finská elektrárna, která má stát 3,2 miliardy eur (zhruba 96 miliard korun), podle něj navíc profituje z velmi výhodného úvěru a exportní dotace. Německo-francouzské konsorcium dodavatelů dostalo od státem kontrolované banky Bayerische Landesbank a od francouzské vlády vysokou státní podporu, která je podle Hnutí Duha jedním z faktorů, proč se řada firem o jeho využití stále zajímá. Dotace státy poskytují většinou nepřímo - na výzkum, přebíráním pojistek či zárukami na poskytnuté úvěry.
I přesto jsou náklady na stavbu jaderných elektráren vysoké, a ty v konkurenci s plynovými či uhelnými zdroji propadají.
Ze studie americké univerzity Massachusetts Institute of Technology vyplývá, že provozní náklady nových jaderných zdrojů mohou díky lepším technologiím a konkurenci klesnout až o čtvrtinu, a přesto zůstanou uhelné a plynové elektrárny až o třetinu levnější.
V prostředí konkurence na trhu s energiemi, který se začal vytvářet teprve v posledních letech, je ekonomika významným faktorem v rozhodování firem. Například šéf americké energetické skupiny Dominion Thomas Capps nedávno v rozhovoru pro Reuters řekl, že i přes vládní podporu ve výši 6,1 miliardy dolarů, které se zavázala Bushova vláda v příštích deseti letech vynaložit na podporu jaderné energetiky, nevidí možnost výstavby nové elektrárny. "Ekonomicky to prostě nevychází," řekl.
"Každý zdroj má své výhody a nevýhody. Rozjezd s povolenkami CO2 a další zamýšlená ekologická opatření mluví cenově ve prospěch jádra," tvrdí mluvčí ČEZ Kříž.
Zastánci jádra: Francie a východ Evropy
V evropské pětadvacítce se proti jádru postavilo v minulosti přibližně pět zemí, které se rozhodly své atomové zdroje do budoucna opustit -Německo, Belgie, Švédsko, Itálie a Nizozemsko. V posledních měsících se však i z některých těchto zemí ozývají smířlivější slova. Například holandský ministr životního prostředí letos v únoru prohlásil, že Holandsko musí vyměnit tři uhelné elektrárny a jednou z variant musí být i jaderný zdroj. V lednu pak jedna z nynějších atomových elektráren v Nizozemsku dostala státní povolení prodloužit svůj provoz o 20 let, do roku 2033.
Švédsko zase nedávno povolilo své atomové elektrárně zvýšit výkon a Itálie se zapojila do projektu výstavby elektrárny ve Francii.
Další výstavbu atomových zdrojů už ohlásily Francie a Velká Británie, o prodloužení provozu své jaderné elektrárny rozhodlo nedávno Maďarsko. V nejbližších letech chce přijmout rozhodnutí, zda stavět, také Slovensko a Česko. Velký boom se pak očekává za hranicemi Unie směrem na východ. Staví se v Rumunsku a v Rusku, rozhodnutí začít stavět již padlo na Ukrajině a v Bulharsku.
GRAF
* Atomové elektrárny ve světě
Podíly jednotlivých druhů zdrojů na výrobě elektřiny v ČR
Rok 2004
jádro 31 %
plyn 3 %
voda 3 %
uhelné 63 %
Největší uživatelé jádra
Podíl jádra na výrobě elektřiny v zemi
Litva 80 %
Francie 78 %
Slovensko 57 %
Belgie 55 %
Švédsko 50 %
Ukrajina 46 %
Švýcarsko 40 %
Slovinsko 40 %
J. Korea 40 %
Bulharsko 38 %
Arménie 35 %
Maďarsko 33 %
Česká republika31 %
Německo 28 %
Finsko 27 %
Japonsko 25 %
Španělsko 24 %
V. Británie 24 %
USA 20 %
Rusko 17 %
Svět 16 %
Kanada 12 %
TABULKA
Kde se staví nové jaderné elektrárny
Země Počet reaktorůOčekávané spuštění
Čína 2 2006
Tchaj-wan2 2009,2010
Finsko1 2009
Indie 8 2007,2008
Írán 1 2006
Japonsko2 2006,2009
Pákistán1 2011
Rumunsko1 2007
Rusko 4 2008,2010
Zdroj: www.zpravy.idnes.cz
