Čeká Írán jaderný úder?
Časopis New Yorker tvrdí, že USA by mohly udeřit na Írán jadernými zbraněmi
Praha - Může v budoucnu opravdu přijít americký úder na íránské jaderné laboratoře?
Snaha odpovědět na tuto zásadní otázku patří již delší dobu ke klíčovým tématům diskusí expertů na mezinárodní vztahy.
Nyní ji přiživil časopis New Yorker, podle něhož jsou přípravy na případný útok v pokročilém stadiu. Americká armáda navíc údajně uvažuje, že má-li se jí při leteckých úderech podařit zničení podzemních a speciálně opevněných podzemních laboratoří, mohla by sáhnout i k taktickým jaderným zbraním. Tedy k nukleárním hlavicím, jejichž ničivá síla je značná, přitom na relativně malém území.
„Jeden z původních plánů úderu, předložený v zimě Pentagonem, navrhuje užití taktických nukleárních zbraní pro zničení podzemních bunkrů,“ uvádí článek s tím, že úvahy o této možnosti vyvolaly u mnoha vysokých představitelů armády i politických kruhů vášnivé hádky a „někteří z nich uvažovali o odstoupení z funkce“.
Text též uvádí, že v Íránu již operují americké speciální jednotky rozpracovávající cíle úderů a navazující spolupráci s různými opozičními skupinami.
Autor článku Seymour Hersh patří k velmi známým americkým novinářům, v roce 1970 získal Pulitzerovu cenu za texty o masakru, kterého se dopustili ve Vietnamu američtí vojáci. Zároveň má nemálo kritiků, kteří mu vyčítají přílišnou radikálnost a někdy i neprofesionalitu při práci s fakty. List New York Times doprovodil zprávu o jeho novém textu větou: „Někteří armádní a političtí představitelé v minulosti zpochybnili aspekty jeho článků a jeho kritici tvrdí, že s přílišným zaujetím publikuje k vládě kritická tvrzení, která je obtížné zcela prokázat.“ Jinými slovy: jeho článek vyvolal určité pochybnosti. Na druhou stranu není pochyb, že plány útoku jsou opravdu v pokročilém stadiu. Velmi obtížné je však dopátrat se realistického odhadu, jak pravděpodobné je jejich uvedení v život. Je zřejmé, že zahájení mohutné válečné operace proti Íránu by s sebou neslo obrovská rizika, zvláště za situace, kdy se USA zoufale snaží dořešit situaci v Iráku.
Stejně tak je zřejmé, že válka v Íránu není zcela nereálná. Logika celé úvahy je poměrně prostá: Západ soudí, že pokud získá Teherán jaderné zbraně, rizika pro celý region budou značná. Izrael se obává, že íránská nukleární zbraň by pro něj znamenala smrtelné nebezpečí, a opakuje, že se s tím nehodlá smířit a že v případě nutnosti je připraven udeřit. Stejně tak USA sice opakují, že nyní je třeba především jednat, ale zároveň dávají najevo, že vznik „jaderného Íránu“ nedopustí. Je tedy možné, že dříve či později se pravděpodobnost útoku zvýší, neboť USA „nebudou mít jinou možnost než udeřit“. Samozřejmě: varování před útokem též hrají důležitou roli ve vyvolávání tlaku na Teherán - mají ho přesvědčit, že letadla opravdu mohou vzlétnout.
Experti připouštějí, že by šlo o nesmírně složitou operaci - není jasné, kolik toho vlastně západní tajné služby o nukleárním programu vědí. Oficiálně toho však není moc. Předpokládá se, že Írán investoval mnoho energie do co nejpečlivějšího zamaskování laboratoří, a snaha zničit je by tedy vyžadovala mohutné bombardování stovek cílů. Zahynulo by při tom mnoho civilistů, neboť část objektů je patrně záměrně umístněna pod obydlenými oblastmi. Ještě více by se navíc prohloubila propast mezi Západem a světem islámu, islámští radikálové by získali bezpočet nových rekrutů. Je tedy zřejmé, že sázky jsou vysoké.
***
USA versus Írán
1. fáze: USA se snaží přinutit Teherán, aby zastavil jaderné programy. Tlak obnáší diplomatické snahy i „psychologickou válku“, která má přesvědčit Írán, že hrozby jsou míněny vážně.
2. fáze: Pokud Írán získá jadernou zbraň a diplomatické prostředky selžou, může padnout rozhodnutí zaútočit. Předtím přijde mohutná vlna diplomatického tlaku.
3. fáze: Úder by zřejmě obnášel mohutné vlny leteckých útoků proti jaderným laboratořím i vojenským objektům. USA by se také pokusily vyvolat převrat vedený opozičními silami a národnostními menšinami.