Španělsko
Základní údaje
Oficiální název: Španělské království (Reino de España)
Hlavní město: Madrid (3 092 759 obyv.)
Rozloha: 504 782 km²
Počet obyvatel: 42 717 064 (2003)
Hustota obyvatel: 84 obyvatel na km²
Etnické složení: Španělé (73%), Katalánci (18%), Baskové (2,5%) a další
Úřední jazyk: španělština (na celém území Španělska) + katalánština (Katalánie a Baleárské ostrovy), galicijština (Galicie), valencijština (Valencijský region), baskičtina (Baskicko a některé oblasti Navarry)
Měna: Euro (EUR) - od 1.1.2002
HDP na obyvatele: 19 680,6 USD (2003)
Nezaměstnanost: 11,2% (2003)
Časové pásmo: GMT + 1 (letní čas zaveden)
Náboženství: římsko-katolické (83 %)
Státní zřízení: parlamentní monarchie
Hlava státu: král Juan Carlos I (od listopadu 1975)
Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero (od roku 2004)
Vládní strana: Španělská socialistická dělnická strana (Partido Socialista Obrero Español - PSOE) - od roku 2004
Hlavní opoziční strana: Partido Popular - PP
Správní členění: 17 autonomních regionů + Ceuta a Melilla na území Maroka s vlastním autonomním statutem
GEOGRAFIE
Španělsko se rozkládá na větší části Pyrenejského poloostrova, ležícího na jihozápadním výběžku Evropy. Svou rozlohou 505 992 km² je čtvrtou největší zemí Evropy (za Ruskem, Ukrajinou a Francií), patří k němu dvě města na severoafrickém pobřeží, Ceuta a Melilla, Baleárské ostrovy ležící na východě, z nichž nejbližší Ibiza je vzdálena od pobřeží (Dénia) necelých 90 km, a Kanárské ostrovy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti afrického pobřeží, více než tisíc kilometrů na jih od Španělska.
Země tvoří jakýsi most mezi Evropou a Afrikou. Na severu ji od ostatní Evropy oddělují Pyreneje (440 km) a do Afriky přes Gibraltarský průliv je to odtud pouhých čtrnáct kilometrů. Omývají ji tři moře: Biskajský záliv na severu, na západě Atlantický oceán a na východě a jihu Středozemní moře.
Španělsko charakterizuje ohromná rozmanitost krajiny. Smícháte-li hory, pahorkatiny, pouště, polopouště, náhorní plošinu, úrodná údolí podél řek, pobřežní roviny s rozlehlými plážemi, skalnaté pobřeží s malými plážičkami skrývajícími se pod útesy, sopečné a stepní oblasti, mokřiny, hluboká údolí s bujnou vegetací..., dostanete koktejl plný neuvěřitelných kontrastů, barev a odstínů. Vysokohorská oblast je zastoupena Pyrenejemi (Pirineos) na severu s nejvyšší horou Pico de Aneto (3 404 m) a Sierrou Nevadou na jihu s nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova Mulhacén (3 482 m). Nejvyšší horou Španělska je však Pico de Teide (3 717 m) na kanárském ostrově Tenerife. Pyrenejský poloostrov vyplňují četná další pohoří a horské hřebeny, z nichž každý má svůj vlastní název a které jsou součástí šesti hlavních horských masívů. Severozápadní část vyplňuje Galicijský masív (Sistema Galaico), na severu se táhne Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica) s národním parkem Picos de Europa a již zmíněné Pyreneje, které tvoří přirozenou hranici s Francií, na západ od Madridu se směrem severojižním táhne Centrální masív (Sistema Central) s pohořím Sierra de Guadarrama a Sierra de Gredos, mezi Extremadurou a Andalusií se rozprostírá Sierra Morena, z jihu na východ se táhne Bétický masív (Sistemas Béticos), severovýchod je vyplněn Iberským masívem (Sistema Ibérico). Velkou část Pyrenejského poloostrova zabírá náhorní plošina (meseta), která podstatnou měrou přispívá k tomu, že Španělsko je svou průměrnou nadmořskou výškou kolem 600 m zařazeno hned za Švýcarsko. Madrid je přitom nejvýše položené evropské hlavní město (655 m).
S rozmanitostí krajiny souvisí i klima. Ve vnitrozemí panuje podnebí kontinentální s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí i v průběhu roku, východní a jižní pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných dnů, s letními teplotami mezi 23 - 30 °C, kde se o zimě dá hovořit snad jen v lednu a únoru, kdy se zde průměrné teploty pohybují mezi 10 - 15 °C. Toto tzv. suché Španělsko s malým množstvím srážek kontrastuje se severními přímořskými oblastmi, kde prší často, i když v létě přece jen o něco méně.
Vzhledem k malému množství srážek nejsou vyschlá koryta mnoha řek ničím neobvyklým. Jsou samozřejmě výjimky. Nejvodnatější řekou je Ebro (910 km), které pramení pod Kantaberským pohořím, protéká Aragonem a v Katalánii u Tortosy se vlévá do Středozemního moře, nejdelší je Tajo (1 007 km), která se vlévá do Atlantiku u portugalského Lisabonu. Z těch významnějších říčních toků vlévajících se do Atlantiku uveďme ještě Miño (310 km), Duero (895 km), Guadianu (778 km) a Guadalquivir (657 km), který je od Sevilly splavný i pro zámořské lodě; do Středozemního moře se vlévá Segura (325 km), Júcar (498 km), Turia (280 km)...
